Detail dotazu:
Představují slzy riziko?
Můj dotaz se týká rizika nákazy. Po léta jsme byli z médii od různých odborníků ujišťováni, že existuje několik možností nákazy (sex, transfúze, injekční jehla...), zatímco například se není třeba obávat nákazy prostřednictvím slz, dotyku, komárů, polibku a podobně. Nedávno jsem ovšem četl zveřejněnou zprávu o procentuálním riziku nákazy, kde figurovala i rizika typu slz, polibku, dotyku apod... Zajímalo by mě, zda původní zprávy o nemožnosti nákazy těmito způsoby byly dány nevědomostí, či zda byly záměrně změněny, aby nevznikla panika? Další otázka na kterou bych rád znal odpověď je - jak se s touto novou skutečností vypořádávají lidé žijící v partnerském vztahu či pouze ve společné domácnosti s osobou, která je nositelem viru HIV? Je potřeba se začít bát?
* T. B.
Pořád platí to, co již bylo definováno před více než 15 léty, tj. 3 základní cesty přenosu HIV viru, a to pohlavní styk s nakaženou osobou (jak homosexuální, tak heterosexuální), zanesení krve a různých krevních produktů obsahujících HIV virus (transfuze, srážlivé faktory, transplantované orgány ap.) do krevního oběhu a z infikované matky na dítě (během těhotenství, porodu nebo kojením). Nové jsou akorát možnosti detekce viru v organismu, jeho kvantifikace a dynamika. Z toho plyne, že virus lze nyní u nakaženého jedince v určitém období infekce prokázat prakticky ve všech tělesných tekutinách. Kromě krve, spermatu, poševního sekretu a a výrazně menší míře mateřského mléka však pouze v takovém množství, které se pouze hypoteticky může podílet na šíření viru. Opravdu tedy lze virus (a hlavně protilátky proti němu) prokázat z moči, slin, slz i potu. Této skutečnost se využívá zavedením orientačních testů na přítomnost protilátek proti HIV viru (žargonem AIDS testy), z moči a slin, které se v určité míře používají také u nás.
Rizika přenosu v partnerském vztahu infikovaného a neinfikovaného jedince (na pohlaví nezáleží) jsou předmětem rozsáhlého studia již vice než 15 let jak v USA, tak i v záp. Evropě. Výsledky jednoznačně prokazují, že dodržování určitých opatření, zejména zásad bezpečnějšího sexu redukují i v těchto vztazích riziko přenosu na minimum. Podobně, ale ještě s menším rizikem je to ve společné domácnosti bez sexuálních aktivit.
Původní zprávy se tedy opíraly o tehdejší možnosti studia viru a nešlo o zabránění vzniku paniky. Sice si nevím dost dobře představit jak by asi vypadala panika v sexuální oblasti, ale jedno je jisté - lidstvo by určitě nehledalo alternativní možnosti sexuálního uspokojení a rozmnožování. Ne panika ani strach, ale vzít na vědomí, že ve světě žije víc 30 milionů HIV-pozitivních osob, z kterých naprostá většina o svém nakažení neví, by mohlo pomoci trochu korigovat naše často tak trestuhodně rizikové chování.
– mc
Datum: 14. 02. 2000
> Zpět na téma: Rizika přenosu AIDS (mimo sex)
> Zpět na: Obsah (seznam všech témat)